Výchozí délka prvku v aplikaci Connection
Prvky v programu IDEA StatiCa Connection jsou na svých koncích zatíženy tuhými vazbami a napětí v prutech se tedy musí rozvést podél krátkých délek prutů, aby výsledky ve styčnících odpovídaly realitě.
Zárodky prutů modelované skořepinovými prvky jsou za poslední výrobní operací prodlouženy o délku, která závisí na nastavení Norma a rozměrech průřezu.
V položkách nastavení v části Model a síť, "Výchozí délka standardního prvku" a "Výchozí délka prvku s dutým průřezem", nastavíme násobek většího z vnějších rozměrů průřezu. Výchozí násobitel je nastaven poměrně krátký jako 1.25, jelikož za těmito zárodky prutu se využívají kondenzované elementy.
Standardní styčníky
V příkladu průřezu na obrázku níže je automatická délka standardně AL = 1,25 × b = 1,25 × 200 = 250 mm. Software automaticky rozpozná větší z rozměrů průřezu a použije jej pro určení délky.
V případě spojení podobného tomu z příkladu závisí délka na použitých operacích. Poslední výrobní operací je otvor, šroub, svar nebo kontakt připojený k prutu. Všimněte si, že spojitý prut je prodloužen na obou stranách symetricky. Automatická délka je znázorněna jako AL.
Styčníky s náběhy
Jedinou výjimkou je spojení s rozšiřujícími prvky. Protože náběhy modelované pomocí rozšiřujících prvků mohou být velmi dlouhé, software v tomto případě automaticky neprodlouží prut o rozšiřující prvky. Proč tomu tak je? A jaký je rozdíl mezi krátkými a dlouhými rozšiřujícími prvky?
- Krátký náběh: Rozšíření končí před koncem viditelné části zárodku (poslední výrobní operace na prutu plus automatická délka)
- Dlouhý náběh: Rozšíření končí za koncem viditelné části (poslední výrobní operace na prutu plus automatická délka)
Pokud software ukončí prut za dlouhým rozšiřujícím prvkem, výrazně se zvyšuje riziko nepřesných výsledků. Aplikace Connection se zaměřuje na detaily v konstrukcích. K návrhu a posouzení prutu jako celku doporučujeme použít aplikaci IDEA StatiCa Member.